Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Genetická zranitelnost

1. února 2009 v 16:37 | Eman |  Biologie a šlechtění včel
Pozoruhodně malý počet rostlin sytí lidstvo.

V globálním základě, pět druhů plodin - rýže, pšenice, kukuřice, čirok a ječmen - odpovídá za nějakých 60 procent kalorického příjmu lidstva, s 25 procenty pocházející ze samotné rýže. Je tudíž na pováženou, že naše hlavní plodiny se staly více geneticky zranitelné k útokům škůdců a nemocí. Epidemie plodin jsou tak staré jako historie. Úplně nedávný záznam, například, zahrnuje pohromy bramborové sněti v Irsku během 1840, kávová rez Ceylonu v roce 1870 a v této zemi rez pšeničného stébla v 1954 a jižní sněť kukuřice v 1970.

V moderní době se riziko epidemií zvýšilo značně když zemědělství - reagující na požadavky konzumentů a trhu - vytváří rozlehlé monokultury, kde jsou miliardy rostlin jednoho druhu plodin na tisících akrech, rostliny si jsou geneticky podobné. Úzká genetická báze pomáhá vytvářet dnešní vysokou úrodu. Kdyby se však měla geneticky stejná varieta stát vnímavá, vznikla by bohatá hostina pro následující škůdce nebo patogen. Člověk by s lístostí mohl přežít ztrátu kultivované plodiny jako je káva. Ztráta rýže, pšenice nebo kukuřice, jak poznamenává mnoho pozorovatelů, by bylo pro civilizaci devastující jako atomová válka.

Vědci, zabývající se rostlinami, nesou obrovskou odpovědnost za nasycení stále rostoucí světové populace, před těmito genetickými hrozbami. Ze všech možností, které mohou podniknout k ochraně našeho plodinového dědictví, se rýsují tři zvláště důležité. Za prvé, aby získali zárodečnou plasmu pro genetickou diverzitu, vědci musí usilovně sbírat nebo zakonzervovat dosud existující život rostlin - včetně světových předků našich kultivovaných podin - než odejdou navždy. Za druhé, tyto rostliny musí být udržovány, buď ve světových sbírkách jako je ta v ARS (Agriculture Research Services - Služby zemědělského výzkumu), nebo v izolovaných zachovaných sadách stranou a chráněných proti genetickému rozředění kultivovanými varietami. Za třetí, musí se šlechtit a vypouštět variety, které zahrnují nějakou diverzitu genů, která jim umožňuje lépe odolávat epidemiím.

Vědci se o to pokouší léta. Ale dokonce s intenzivní snahou o vytváření genetické diverzity plodin se vyhlídka několik let trapně podobá závodu mezi čápem a pluhem. Avšak se znalostí zemědělské technologie a se zájmem a podporou veřejnosti, ani plodiny ani člověk se nemusí stát ohroženými druhy.

Všechno doposud řečeno může být v každém ohledu převedeno na včelařství. Je to tato zpráva co jsem se pokoušel předat včelařům po mých 40 letech úsilí o vytvoření diverzity genů ve včelách, aby se zlepšila a udržela životní energie, zdraví a odolnost k nemocem. Včelařství nyní stojí před tímto dilematem velmi úzké genetické základny a nedostatku genetické diverzity. Po letech příbuzenecké plemenitby a následujících ztrát mnoha starých genetických linií, šlechtitelé matek se nyní nacházejí bez nové krve k obnovení energie a odolnosti, která byla v kmenech včel před mnoha lety.

Rasy včel, které jsme měli před 50 lety byly úplně rozdílné od stejných ras, které máme v USA dnes. Všechny rasy včel v USA, Italky, Kraňky, Kavkazanky, nejsou ve skutečnosti stejné jako kmen, který se přišel původně. Žádná nová krev nebyla dodána ke genetickému fondu po téměř 50 let ze země původu těchto různých ras. Prakticky všechny z nich se stálou příbuzenskou plemenitbou a genetickou degenerací stávají vnímavější k jedné nebo více nemocem. Mnoho kmenů včel dnes neumí přežít bez stálého léčení medikamenty na Nosemu, Mor v.p., paralýzu atd. Toto je nebezpečná situace. Terapie pomocí léčiv nemůže být náhražkou za rezistenci k nemoci.

Nyní máme v USA stanici, která by měla být bankou pro zachování genetických kmenů včel pro budoucí využití. Bohužel, pokud jsem mohl pozorovat, většina zachovaných kmenů jsou různé degenerované zrůdy. Co potřebujeme je zásobárna energických, robustních včel s úplně novými krevními liniemi k vytvoření takové genetické diverzity k vyběru a křížení nové síly a rezistence do včel, které jsou nyní ztraceny. Podle mých znalostí se takový genetický kmen v současné době v USA nemůže nalézt.

V článku je zmínka že dosažení tohoto musíme znát technologii zemědělské vědy a zájem a podporu veřejnosti. Tady je kámen úrazu celého problému. Tento problém genetické diverzity včel v USA nemá podporu našich včelařských vědců ani včelařů samotných. Obě skupiny se zdá, že se spokojují řešit problém nemocí pomocí "zázračnými léky", snadnějším řešením problému než jsou složitosti obnovení přirozené rezistence včel, kterousi udrželi samy po miliony let jejich existence. Po 40 letech úsilí jsem neuspěl ve získání spolupráce velkých chovatelů matek k vytvoření a udržení této diverzity genů pro rezistenci a poskytnutí je k dispozici mnoha včelařům, kteří by mohli mít zájem. Snad budeme muset počkat až epidemie nemoci rezistence nebo imunity k drogám nás ohrozí zničením včelařství.

Rezistence hniloby plodu k lékové terapii se již stává vážným problémem v částech USA, Mexika a Argentiny. Nedávno byly v tisku zprávy o vymírání včel ve Virginii. Jejich příčina a léčení se jevila podle zpráv jako záhada. Na tom není nic záhadného, je to náhlý projev genetické degenerace v jistých kmenech včel nyní dosti extenzivně využívaných. Lék je jednoduchý; chce to pouze vyměnit matky za rezistentní. V jedné operaci výměny matek může být problé zcela vyřešen, jak bla moje zkušenost v Mexiku před pár lety. Je to forma paralýzy a v Mexiku byla nazývána "Rock & Roll Nemoc". V USA bla dokonce někdy nazývána Farrarova Nemoc, pro vysokou vnímavost tohoto kmenu včel na tento problém.

Velký problém je nalézt rezistentní kmen, kterým nahradit matky. Pokud však není zájem na jeho hledání, nikdy nebude nalezen. Každý včelař by měl číst článek od Zemědělského výzkumu; může znamenat přežití našeho včelařství do budoucna. [Poznámka editora - v tomto článku autor prezentuje některé názory které mohou být kontroverzní se zavedenými praktikami ve včelařství. Čtenáři s nimi nemusí souhlasit.]

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 čůča čůča | Web | 2. února 2009 v 16:04 | Reagovat

navštivte prosím můj blog, je o ekologii

2 Kubant Kubant | E-mail | 3. února 2009 v 15:03 | Reagovat

Co to je za subjektivní názory a dohady, že většina zachovaných kmenů v USA jsou různé degenerované zrůdy ?

Divoce žijící včelstva na ohromném uzémí celého kontinentu a všechny rasy včel v USA, Italky, Kraňky, Kavkazanky, ... by měly naopak zajistit živatoschopnější populace. Rozhodně budou mít větší genetickou diverzitu než u nás v ČR.

Nemluvě o afrikanizovaných včelách.

Nebo to je o afrikanizovaných včelách ??

Ty budou asi nejživotaschopnější.

3 Eman Eman | E-mail | Web | 3. února 2009 v 16:53 | Reagovat

K (2):   Včely medonosné nejsou původní druh na americkém kontinentu. Byly přivezeny v 17-tém století  kolonisty na lodi Mayflower z Evropy. V tomto smyslu tam mají včely krátkou historii na rozdíl například od Evropy a Afriky. Všechny včely medonosné tedy pocházejí z prvních několika (nevím přesně kolika a kdy) včelstev přistěhovalců. Potom se do USA a Kanady dostávaly včely z Austrálie i odjinud. Afrikanizované včely se šíří z Brazilie přes Mexiko a Texas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama