Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Chov včel bez chemikálií, třetí část

8. února 2009 v 13:21 | Eman |  Včelařské metody, úly a další včelařský hardware
Jestliže se předchozí dva články zabývaly problémy ošetřování a šlechtění včel pro rezistenci k nemoci, tento třetí bude věnován mechanickým opatřením.

Včelaři byli dlouho vynálezci; mnoho dřívějších úlů byly propracované věci. Ve skutečnosti jeden z velkých úspěchů velkého vynálezce A. I. Root bylo zjednodušení a standardizování úlu. Někteří včelaři stále používají jenom medník jediné velikosti, jednu velikost rámku, víko co funguje stejně dobře jako dno, a málo jiného ve výbavě pro své úly. Ale to je vzácný vynálezce, který dělá věci jednodušší; častěji vynálezy život komplikují a vytváří více problému než jich řeší.

Ale já se překonám. Rád bych dal krátký souhrn toho, co IPM znamená pro včelařství.
Integrovaný boj proti škůdcům, navzdory vykonstruovanému jménu, skutečně je právě o tom, co funguje proti škůdcům a používá přednostně nejedovaté metody. IPM leží někde uprostřed mezi ekologickým (organic) přístupem, který se vyhýbá moderním chemikáliím naprosto a názorům "nejdřív stříkej a ptej se později". Dobrý příklad by byli myši ve vašem domě. Nejdříve uděláte jednoduché věci. Zacpete díry, zajistíte aby se nemohly dostat pod dveřmi, nenecháte ležet jídlo, které by je přitahovalo, a tak dále. Jestli máte myši přesto, nastražíte mechanické pasti. Ty jsou levné a efektivní, a můžete vidět mrtvé myši. Ale sáhnout přímo pro jed při první známce myší je to čemu se vyhnete.
Jed na myši je rizikový pro škůdce, a pokud jste kdy měli mrtvou myš ve zdi, nechcete ho. Přijdou na mysl slova jako "lék je horší než nemoc".
IPM pro včelaře zahrnuje věci jako ošetřování, šlechtění na životní sílu, a mechanická opatření. Opět, vyhýbání se chemikálií až potud kdy všechno ostatní selže. A potom, použít chemikálie s nejmenším potenciálem vedlejších účinků, jako rezidua v úlu a medu. Dobrý přiklad mechanického opatření proti roztočům Varroa je trubčí lapací plást.
Již dříve si včelaři všimli, že varroa přednostně napadá trubčí buňky. Ve skutečnosti se v domorodém hostiteli asijské včele (Apis cerana) roztoč varroa nemnoží v dělničích buňkách vůbec. S použitím této informace, včelaři v Rusku pravidelně vyškrabují trubčí plást, přerušují reprodukční cykly roztočů. Jestli můžete zabránit roztočům vytvořit velké počty, včelstva mohou s nimi žít a nepodlehnout. Aby si práci včelaři usnadnili, začali věnovat několik rámků v každém úlu trubčímu plodu naproti snaze o ničení trubčích plástů kdekoli. Tento způsob, kdy máte plást nebo dva obsahující většinu varroa v úlu, který může být vyřezán a roztaven, nebo jednoduše zmražen a vrácen do úlu. Zlepšení v této technice je použití trubčí mezistěny nebo plastové cel trubčí rámky které jsou nyní dostupné.
Jedna z hlavních námitek proti této technice je to, že je pracná. Dobrá, ano je. Použití chemikálií by bylo rychlejší a levnější, ale my se snažíme tomu vyhnout. Musí to být výměnný obchod: IPM často znamená víc práce. Ale jestliže to má včelař zorganizováno, pak jít na včelnici a vyměnit napadené trubčí plásty nezabere mnoho času.
Jestli jsou úly vystavěny vysoko s medem, může to být skutečný problém. Ale když jdete sklízet všechen med později, budete oceňovat skutečnost, že medníky byly párkrát sundány; a nebudou tak pevně slepeny dohromady.
Krása této techniky je v tom, že vlastně nepotřebuje nové zařízení, pokud nekoupíte plastové trubčí rámky. Můžete zrovna snadno použít jakýkoli starý děravý rámek jako trubčí rámek. Včely milují stavět trubčí buňky v těchto mezerách.
Historie včelařství je poseta velkými myšlenkami, které neměly úspěch.
Jedna co mě přichází na mysl je úl Aspinwall. V roce 1900, Lewis Augustus Aspinwall patentoval úl, který sestával z plástů smontovaných do rámů, oddělených rámy vybavenými příčkami, které měli zvětšit prostor mezi plásty a dát přebytku včel místo k shluknutí, a tím tak snížit potřebu rojení. Tyto rámky nevisely v bedně, ale byly spojeny dohromady tak, že strany rámků tvořily samotný úl. Není potřeba říkat, že pouze pan Aspinwall si myslel že podstata úlu je tak velkolepá že ospravedlní takový těžkopádný způsob chovu včel. Tato myšlenka se znovu vynořila v roce 1970 jako "Bezrojové rámky", které zlepšili Aspinwallův plán tak že rámky se vešly do standardního úlu a byly vyrobeny z jednoho kusu z lisovaného plastu.
Těžko si na to někdo vzpomene. Jiný vynález s použitím latí byl od C. C. Millera. Chtěl mnohem hlubší dno než standard k zajištění potřebné ventilace pro nahuštěné plást úlů, vytvořil prostor 5 cm pod rámky.
To bylo pozvání pro včely k stavbě dalšího plástu, tak vynalezl laťový rám který by vklouznul do prostoru, dal včelám místo k chomáči, a bránil jim plnění zvláštního prostoru divokou stavbou. Některé z nich se dodnes používají a tak možná mají smysl.
Když jsme u tématu dna, vraťme se k mechanickým opatřením proti škůdcům. Jedno z prvních bylo síťované dno. První testy nebyly zvláště slibné, nyní se to zdá velká myšlenka pro některé lidi. Osobně jsem si myslel, jestliže se varroa je schopen množit téměř v každém úlu ve Spojených státech v několika krátkých letech, měl by tento brouk problémy se dostat zpátky do úlu po spadnutí několik centimetrů ze dna na zem? Pochybuji velmi že by zdravý roztoč spadl z chomáče a umřel. Nejpravděpodobnější je to že spadlí roztoči na dno jsou slabí a stejně umřou.

Prof. Nicholas Calderone píše: "Tři roky výzkumu na Dyce Laboratory u
Cornell University ukázaly, že síťovaná dna nemají na populace roztočů žádný účinek.
Data ukazují, že síťovaná dna nedávají žádnou výhodu jako taktika hubení roztočů během produkční medové sezony." Další výzkumník, který studoval tyto sítě podrobně mi řekl, že i kdyby nefungovaly, stejně by je doporučil protože je to dobrá myšlenka, a může být částí plánu IPM. Řekl bych, že to není moc vědecké. Zvláště když v tom jsou peníze někoho jiného. Kromě toho, aby to bylo část plánu IPM, věc musí fungovat. Myslím že se stejnou logikou by mohlo být natření úlů růžově také část IPM.

Další mechanické opatření proti varroa, které bylo široce nabízeno reklamou je používání mezistěny s menšími než normálními buňkami. Zkoumal jsem toto téma poměrně podrobně a je to zajímavá historie. Nejdříve trochu o velkém vynálezci - Amos I. Root. Podle jeho životopisu, zajímal se o vědu od malička, nejdříve četl o elektřině ve věku devět nebo deset. Tvrdí že publikoval několik článků v Scientific American předtím než mu bylo sedmnáct v tak mladém věku, vydal se na dráhu jako Prof. A. I. Root, a dával vědecké demonstrace na venkovských školách. Jeho plakát je: "Záblesky blesků budou vyslány do různých částí místnosti. Polární zář bude vystavena malém prostoru a jev bude zcela objasněn." Pan Root se začal zajímat o včely, a možná kdyby nezačal, byl by připomínán veřejností spolu s Bellem, Fordem a Edisonem jako jeden z velkých vynálezců oné doby.
V roce 1875 dostal nějakou mezistěnu a v roce 1876 publikoval návod jak lisovat včelí vosk měděnými deskami. Zjistil že proces je tak nudný, že objednal mechanika, aby mu vytvořil sadu válečků. S tímto zařízením mohl "válcovat souvislý plát široký 30 cm a míli dlouhý pokud by si ti přál. " Pokračoval v experimentování, pokoušel se vyztužit mezistěnu papírem a látkou aby zabránil nežádoucí borcení medných plástů. Zkoušel mušelín a plátno, a později kov a dokonce velmi tenké dřevo. Bylo dalších sto let předtím než Pierce vytvořil plastové mezistěny.
Zdá se že pan Root byl také první kdo experimentoval s mnohem většími buňkami. Píše: "Evidentně to mate včely." Ale byl to Monsieur Ursmar Baudoux z Belgie který podnikl experiment k větším délkám v roce 1896. Roy Grout píše: "Pomocí natažení mezistěny, experimentoval s různými velikostmi mezistěny když měl 750 buněk na čtverečný decimetr, 740, 730, 710, 700 a dokonce 675 buněk na čtverečný decimetr. Toto je v kontrastu k U. S. standardní velikosti která je 857 buněk na čtverečný decimetr." Dřívější pokusy s velmi malými buňkami byly dělány aby zvětšily počet včel chovaných v plástu, ale tyto byly opuštěny kvůli vytvoření větších včel. Grout tvrdí, že ve skutečnosti včely touto metodou nemohou být zvětšeny více než asi o 2 procenta.

Když víme že varroa se nerozmnožuje v menších dělničích buňkách svého hostitele Apis cerana, a že dává přednost trubčím buňkám, vznikla spekulace že rozmnožení varroa by se mohlo omezit donucením našich včel stavět na mezistěně s menší velikostí. Dr. Erickson experimentoval s touto myšlenkou na začátku let 1990 ale vzdal to ve prospěch šlechtění včel na varroa rezistenci , jak jsem uvedl v předchozím článku.
Ostatní pokračoval v práci a vyšli s velmi zajímavými teoriemi. Hlavní mezi nimi je dohad, že Evropské včely byly v roce 1800 menší, před rozšířeným přijetím mezistěny.
Tvrdí že přijaté velikosti mezistěny jsou nepřirozeně velké a to je příčina velkého úspěchu varroa v devastování našich včel.
Já se domnívám že to je zcela špatný předpoklad. Dřívější včelařské knihy uvádí průměrnou velikost dělničích buněk jako asi 5 na palec (25.4 mm). Velikost buňky se dost mění, ale správný průměr je významně blízko k 5 na palec. Pouze později, byly dělány mnohem přesnější měření. Denwood tvrdí že typická mezistěna s 850 buňkami na čtverečný decimetr by byla ekvivalent buněk o rozměru zhruba 5.2 mm napříč.
Badouxova velikost buněk mezistěny byla 700 buněk na dm2 nebo asi 5.7 mm. Obhájci malých buněk tvrdí že správná velikost má být 4.9 mm, nebo asi 950 per dm2. Mezistěna plástu z Jižní Afriky je asi 1050 buněk nebo asi 4.7 mm, jelikož Africká včela je menší než Evropské variety.
Mám pochybnosti že Evropské včely nebyly menší v roce 1800 než jsou nyní, a zdá se nepravděpodobné, že se stále zvětšovaly pomocí používání mezistěn. Je pravděpodobnější že buňky našich včel jsou přirozené asi 5.3 mm. Steve Taber studoval přirozený plást vystavěný mimo úl a došel k závěru že "mezistěna vyrobená pro konstrukci nových plástů v úlech nemá správné rozměry. Například, Grout (1963) navrhoval 857 jako standardní dělničí plást. Naše měření, konvertovalo na čtverečný decimetry, bylo 813.8" což je přibližně 5.3 mm. Jinými slovy, přirozená velikost je v současnosti trochu větší než většina mezistěn.
Ale někteří argumentují že používal včely které byly vychovány na mezistěnách a byly již uměle zvětšeny. Abychom viděli přirozenou velikost buněk včel, museli bychom jít někam, kde včely nikdy nebyly chovány na mezistěně. To místo je Střední Amerika.
Až do 1979 byly včely stále chovány v úlech bez rámků. Procenta rámkových úlů od 44% v El Salvadoru, 15% v Costa Rica, málo nebo žádný v Belize a Panama.

Marla Spivak strávila hodně času v Costa Rice a pozorovala nástup Afrikanizace. Měřila velikost buňky Evropských včel předtím, během a po příchodu. Odvolává se na data sbíraná výzkumníky od 1973 naznačující že Evropské včely v tropech stavějí buňky od 5 do 5.4 mm. Tyto včely chované v úlech po mnoho let, mohou bát těžko ovlivněny vyrobenou mezistěnou v plástu. Podle Marly Spivak, Evropské včely v Costa Rice v roce 1984 stavěly plást s buňkami průměrně 5.3 mm.

Marla Spivak se odvolává na jednu včelnici, kterou studovala v horách. Bylo tam 9 úlů, jejichž majitel je naplnil roji. Tyto úly byly obyčejné bedny naplněné přirozenými plásty.
Průměrná velikost buňky v každém úlu byla 5.3 mm. První příchod hybridních Afrických rojů stavělo plást kolem 5.0 mm a další roje (méně hybridizované) se pohybovaly mezi 4.7 až 5.0. Tento jev byl pozorován po celé Jižní a Střední Americe.

Nakonec nabízím tento email od Ahlert Schmidta: "Rád bych komentoval znovu velikost včelí buňky. V Německu bylo včelaření na přirozených plástech po 500 let za pomocí košnic a jsou ještě některé včelnice používající tuto techniku. Tak tam jsou včely, co nikdy neviděli mezistěny po stovky generací. Velikost buněk plástů konstruovaných těmito včelami je stále mezi 5.3 a 5.4 mm (805 buněk na čtverečný decimetr) blíží se k 5.37 mm co je průměr velikosti buňky u normálních plástů v Německu."

Ovšemže teorie nehraje tolik roli, kdyby technika fungovala. Ale je to tak? Dokonalý test přišel když varroa přišla do Jižní Afriky. Již měli malé buňky v jejich úlech! Co se stalo potom potom je vysoce instruktivní. Podle Mike Allsoppa, varroa roztoči se našli v Jižní Africe v roce 1997. Mnoho lidí se bálo, že včely jak v ošetřovaných úlech tak v divočině, by se drasticky početně snížily nebo úplně vyhubily. Při nástupu byly nalezeny neuvěřitelné počty roztočů 10,000 a maximálně až 50000 na včelstvo. Mnohem menší buňky u Afrických včely jednoduše je vůbec neodrazily. Typické symptomy roztočů se objevily v mezerovitém plodovém obrazci, deformovaných křídlech, a případném kolapsu. Tisíce včelstev uhynulo.

Nyní kolem 2005, počty roztočů se snížily do zanedbatelných počtů v regionech které předtím měli nejvyšší úrovně zamoření. Zjevně Savanna včely (Apis mellifera scutellata) si vyvinuly"varroa tolerance" v šesti až sedmi letech. K vyšlechtění rezistentního kmene nebylo žádné úsilí. Mike Allsopp tvrdí že nejpravděpodobnější vysvětlení pro změnu je schopnost včelích dělnic odstraňovat rozmnožující se roztoče. Tato vlastnost se stala převládající přirozeným výběrem v divočině a v ošetřovaných populacích. Tvrdí důrazně: "Uzavřené šlechtitelské programy a zvláště programy genové selekce nemohou adekvátně udržet krok s měnícím prostředím, jistě ne do té míry, kterou může mít přístup "žít a nechat umřít". "

Obhájci malých buněk často tvrdí že jediná věc, co změnili je velikost buňky, a tak to je příčina nižší úrovně roztočů ve včelách. Avšak pomíjí tento klíčový bod: Také přestali s léčením roztočů, což znamená že vnímavé kmeny rychle vyhynuly a zůstaly jim pouze včely které si dokážou s roztoči poradit. Toto potvrdil Mike Allsopp svými tezemi.

Jistě se vyplácí hledat nové metody, které nás zbaví škůdců. Jak tato série zdůraznila, je mnoho alternativ jak naše úly namočit do toxických chemikálií. Jak jsem se pokoušel ukázat, některé techniky nemusí fungovat ve všech oblastech, a některé nemusí fungovat vůbec. Je důležité oddělit zrno od plev, zvláště ve včelařských kruzích. Někdy se zdá jakoby všechny snadné problémy byly již vyřešeny a my jsme uvízli s těmi těžkými. Namísto boje s jedním nebo dvěma škůdci, zdá se, že bojujeme proti jejich armádě.
Jak říkala Červená Královna Alence (z říše divů):
"Tady vidíš, musíš jít stále dopředu, abys zůstala na stejném místě. Jestli se chceš dostat někam jinam, musíš běžet minimálně dvakrát tak rychleji než nyní!"

Zdroje:

Allsopp, Mike Herbert (2006) Analysis of Varroa destructor infestation of southern
African honeybee populations. Master's Dissertation, University of Pretoria
Calderone, Nicholas W. (2006) Integrated Pest Management for Varroa destructor
in the Northeastern United States using drone brood removal and formic acid. http://
www.masterbeekeeper.org/b_files.htm
Denwood, Philip (2003) Cell Size. Electronic resource.
http://www.dave-cushman.net/bee/denwood.html
Grout, Roy A. (1936) Influence of Size of Brood Cell Upon the Size of the Worker Bee. American Beekeeping Journal. April, 1936
Phillips, Everett Franklin (1915) Beekeeping. Ithaca, New York: Cornell University,
Mann Library. Electronic resource.
http://bees.library.cornell.edu/cgi/t/text/text-idx?c=bees;idno=5017431
Root, Amos Ives (1984) An eyewitness account of early American beekeeping: the
autobiography of A. I. Root. Medina, Ohio : A.I. Root Co.
Schmidt, Ahlert (2002) Re: Natural comb cell size. Archives of Bee-L, February 17,
2002. Electronic resource. http://listserv.albany.edu:8080/archives/bee-l.html
Spivak, Marla, et al (1991) The African honey bee. Boulder : Westview Press
Taber, Stephen & Charles D. Owens (1970) Colony founding and initial nest design of honey bees, Apis mellifera L. Animal Behaviour. 18(4) : 625-632

napsal:

Email: peterlborst (v) gmail.com
Phone: 607 277 1285
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tamika Tamika | Web | 8. února 2009 v 13:53 | Reagovat

uaaaaaau ja mam rada vcelicky i kdyz nekdy pichaji ale jina sou roztomily

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama