Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Je to opravdu nemoc hroucení včelstev?

12. listopadu 2008 v 18:30 | Eman |  Nemoci včel - Veterinární záležitosti - léčení
Dlouhá historie včelích pohrom.

(zdroj článku)
Existuje snad oprávněně jistá dávka skepse týkající se skutečné reality Nemoci hroucení včelstev ve světě včelařství. Ta skepse se rozšiřuje více do světa. Pravda, hodně včel zemřelo v posledních několika letech v USA a po zeměkouli. Ale zaznamenatelné věci stále vycházejí na povrch, aby vysvětlily tyto úhyny (některé, většina, všechny - vyberte si).
Například, nedávný rozruch ve SK, kde včelaři pochodovali na Downing Street a k parlamentu a žádali více peněz na výzkum a zapálili si kuřačky, je dobrý příklad. Připustili tiše, že včely které umíraly a sklizeň medu, co se neuskutečnila, byly většinou oběti špatného počasí.
Obrovské ztráty včel ve Francii byly údajně kvůli špatné aplikaci pesticidů, významné ztráty včelstev ve Španělsku se svádí na novou Nosemu, která už není vůbec nová.
Dokonce tady ve státech, někteří včelaři mohou zcela jasně ukázat na něco vysvětlitelného co způsobuje jejich ztráty včelstev… i když jsou ty ztráty velké a dříve nevídané.
Ale ve stejnou dobu, některé z těchto ztrát se nedají vysvětlit a zdá že by neměl být důvod aby nastaly. Dokonce po vyšetření vzorků a množství odhalených hříchů, tyto chyby samotné nevysvětlí vystěhování dospělých včel ze stovek, někdy tisíce včelstev na včelnici.
Kdyby toto nebo podobná sestava okolností nastala poprvé, měli bychom na to jiný pohled. Bohužel tomu tak není.

Nejdříve jdou včely… potom jde nemoc ...

Nemoc mizení. Podzimní nebo jarní úbytek. Syndrom Mary Celeste .
To jsou některé z názvů, které byly dávány bláznivému chování včel. Tyto nebo mnohé další výskyty v archivech včelařství jsou popsány podobné situace… rychlá ztráta dospělých včel, možná opuštění hodně plodu, matky a několik nejmladších dělnic. Studie dávaly pokaždé nové názvy pokaždé když symptomy byly přítomny, studie daly výsledky a došly téměř vždy ke stejným závěrům… včely zmizely, a když jsme to šli studovat… nemoc zmizela také.
Dr. Malcolm Sanford, jeden z pravidelných reportérů mého časopisu Bee Culture, nedávno podal sérii lekcí na právě tento předmět, a některá jeho pozorování zasluhují opakování. Díval se na jeden z prvních dobře dokumentovaných případů tohoto fenoménu, který nastal kolem 1900 ve Spojeném Království.
Na malém ostrově mimo pobřeží SK se objevila nová nemoc, a včely ve stovkách včelstev záhadně mizely. Symptomy jsou nyní známé… dospělé včely opustily úl a nechaly tam plod a matku a pár mladých včel. Polehčující okolnosti v tu dobu se soustředily na nové techniky ošetřování... v prvé řadě přehození většiny včelstev z tradičních košnic používaných v tu dobu do nových a technologicky pokročilých úlů s rozebíratelnými rámky. Ošetřování bylo zcela jiné a jeden dobře známý vědecký hlas té doby tvrdil, že ztráty byly kvůli tomu, že včelaři nemají potřebnou dovednost k ošetřování včel v úlech, a ani neznají jak snížit stres způsobený včelám, v kombinaci s velmi špatným počasím, které tu dobu nastalo.
V tu dobu jiný hlas, od mnicha na Opatství, a světově proslulého chovatele včel, řekl že ztráty byly kvůli nové, tiché, neidentifikovatelné nemoci která zabíjela včely tak rychle jak to šlo.
Příčina byla zjištěna po letech později, a byla to skutečně nová nemoc…ve skutečnosti parazit. Byl to maličký roztoč, malý dost na to aby se skryl do dýchacích trubic, a který způsobil tu katastrofu. Ale když vystavíte nemocnou včelu stresu, ukázalo se, že ta včela ještě více onemocní. Tak bylo to obojí správné?
Přeskočme dopředu na rok 1950, sem do "států". Nemoc podobná té co máme nyní, objevovala se v podobných částech USA jako nyní, a zanechala výzkumníky rovněž zmatené. Někteří říkali že to bylo genetické. Někteří že to byla neznámá nemoc, a někteří si mysleli že to bylo výživou. Ale jeden to shrnul skvěle. Řekl… to je opravdu mizící nemoc, protože pokaždé když to jdeme studovat…zmizí. V podstatě… nevíme.
Přednáška Dr. Sanforda také zmínila co se změnilo ve světě včelařství nedávno, co by mohlo vést k podobné situaci… něco podobného snad k situaci s pohyblivými rámky. Ale skutečně, téměř nic se nezměnilo od těch událostí v roce 1900 (asi smutné tvrzení). Děláme nějaké věci jinak, ale neděláme mnoho jiných věcí… jestli to dává smysl.

O sto let později, více znalostí - ale více nebezpečí

Ale několik věcí je nyní jiných, než bylo tehdy. Víme nyní víc o biologii včely a genetice. Mnohem více. Můžeme měřit problémy v částečkách na miliardu a měříme jak daleko přesunujeme včely v tisících mil každý rok jestliže jsme kočující včelaři. Navíc se musíme potýkat s miliony hektarů stejné plodiny na většině míst kam dáváme včely, protože rutinně dáváme naše včely tam co se dá popsat jako včelí pustiny. Ne protože chceme, ale protože ony musí opylovat a včelaři za tu práci dostávají zaplaceno. Dejte ty včely doprostřed políčka dýní a nechte je tam až dýně pokvetou. Ve skutečnosti včely mohou hladovět uprostřed milionů květů dýní, protože květy nejsou vůbec štědré na nektar a pyl. Včely to vědí, ale bohužel, máme na tuto situaci malý vliv. Nebo neděláme to, co bychom mohli dělat.
Naše včely také musí zápasit s hosty dříve neznámými ve světě virů a plísní. Je kolem 18 možná více virů, které napadají včely. Většina těchto virů nezpůsobí většinu doby problémy…ale všechny to mohou někdy udělat. Přidejte k tomu fakt že nyní víme, že včely mají imunitní systémy… ač jednoduché a primitivní jak jen mohou být…mají je a ty mohou být kompromitovány.
Nakonec do té směsi hoďte nové a unikátní rodiny zemědělských pesticidů, které mohou zaneřádit naše včely novými a unikátními způsoby když je potkají ve světě při sběru nektaru a pylu. Tyto nové pesticidy mohou způsobit to, že ten jednoduchý imunitní systém je zranitelnější k jednomu nebo více virům, které jdou kolem. Jako poslední dotyk, rána z milosti, dají těm včelám, těm imunitně kompromitovaným, viry a dietou a přesuny po světě stresovaným včelám zcela nedostatečnou výživou značně nevyváženou potravou, která není lepší než Hamburger, den za dnem a co z toho potom máme?

Tak tedy může to být Nemoc mizení.... Nebo syndrom Mary Celeste, nebo Nemoc hroucení včelstev. Co myslíte?

A tak nezáleží na tom, jestli jste skeptici nebo ne, historie co o ní víme a studie, které jsme dělali, doposud ukázaly, že naše včely mají těžký život. Včelaři mají některé okolnosti pod kontrolou, a nedávný výzkum nás hodně naučil jak zlepšit včelám život, když je stále využíváme k práci pro nás.
Zároveň se ukázalo, že jsou ve světě nebezpečí, kterým se naše včely podrobují a nad kterými nemáme kontrolu. Žádnou jinou kontrolu, než nechovat včely způsobem jak je chováme nyní, v rozsahu jak včely chováme a na místech kde včely chováme. Ale jestliže odstraníme naše včely ze zabijáckých polí zemědělství, je zemědělství vůbec bohatší než když ty všechny včely ve skutečnosti zemřou? Něco se musí změnit. Včelaři mění způsoby chovu včel protože lépe znají co je špatně a co není. Nyní je to na vás zbývající (včelaře).

Není divu, že jsou včely nešťastné. Rozumíme té zprávě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ewafarna ewafarna | Web | 13. listopadu 2008 v 14:28 | Reagovat

ahojik mas tu tu pekny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama