Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Pravidla včelařských zpátečníků - 1.část

21. září 2008 v 8:12 | Eman |  Včelařské metody, úly a další včelařský hardware
Při čtení originálu následujícího článku jsem si připomněl zákony profesora Murphy, které mají ve včelařství obecnou platnost.

Vypadá to, že tyto zákony jsou míněny v žertu, ale ona v tom může být nakonec hluboká pravda. Posuďte potom souvislosti těchto "zákonů" s článkem sami:
• Včely, pokud jde o včelaření, jsou bystřejší než včelaři.
• Nejvíce rozšířeným mýtem o včelaření je ten, že včely jsou chovány.
• Včelstvo, kterému se v nejvhodnějších podmínkách věnuje všestranná péče, udělá to, co se mu bude hodit nejlépe.
• Největší radost ze včelařeni mají ti, kdo mají minimální nároky na užitek z něho.
Normální začínající i pokročilý včelař má před sebou od začátku jasný cíl: Získat ze včel co nejvíce medu a tak jako atlet chce docilovat stále lepších výkonů. K tomuto cíli včelař pokud možno shání nejlepší matky, nejlepší úlovou soustavu, nejlepší léky, nejlepší metody ošetřování včel, nejvýkonnější medomet a jiné technologie a tak dále…. Podívejte se ale na celou věc z jiné strany očima jednoho staršího zkušeného ("potřeštěného",. jak sám o sobě říká) včelaře Charlese Simona, který už hodně viděl a zažil a přemýšlejte o tom. A co se týče nedávných katastrofických úhynů včel, tak pamatujte: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř..:-)
Vlastní text článku od Charles Martin Simona - (zdroj článku)

10 pravidel opravdu jiného včelaření

Vybudoval jsem si mystické spojení s duchovním jádrem včelařství, a nyní je možné cokoliv. Někteří z vás veteránů by s tímto tvrzením mohlo souhlasit, ale většina z vás, jsem si jist, nebudou vědět o co jde. Mnoho bude podrážděno mou arogancí; ale je to obráceně. Není to arogance; je to skromnost. Pokusím se to osvětlit ovšem bez techniky posbírané od gurů - a vzdám se všech obchodních tajemství. To byl sebepodceňující vtip. Nejsem žádný guru. Dívám se na jejich šaškárny s cynismem. Jsem včelař se čtyřicetiletou zkušeností a schopností říci vám co děláte špatně.
Naši včelařští předkové, ti velcí mužové co definovali základy moderního včelařství, Langstroth, Dadant, Root . . . Proč byli tak fantasticky úspěšní? Odpověď je jednoduchá: protože nevěděli co dělají. Sestavili to jak to šlo, za chodu. To je tvůrčí princip, a to je způsob co funguje. Jakmile byly stanoveny standardy a vyryty do kamene, obrázky a diagramy a procedury vyleptány do knih, máme potom modely podle kterých se dá žít, a my to neumíme. Všechno co přijde po prvním je druhé, nebo méně. Nikdy to nebude stejné. Abychom uspěli, musíme se stát prvními. Musíme vidět včelařství zcela novým zrakem, přesně jako to dělali naši velcí průkopníci.
Čím více jsem studoval včelařství, tím méně jsem věděl, až nakonec, jsem nevěděl nic. Ale, i když jsem nevěděl nic, přeci jen jsem se musel hodně odnaučit. Protože nikdy nemůžeme, a já opravdu myslím nikdy, opakovat ideály z knih, z historie. Jak Langstroth ošetřoval všechna svá včelstva bez výkonných nástrojů? Zvláště když byl po dlouhé měsíce zcela invalidní. Jak to dělal? Jednoduše. Byl blázen. Blázniví lidé mohou dělat fenomenální věci. Druhá strana šílenství je genialita.
Brzy jsem si uvědomil, že kdybych dodržoval pravidla jak jsou psaná, dělal bych chybu. A jak by mohl někdo, kdo to ví lépe, chtít dělat chyby? A mě trvalo dlouho než jsem to pochopil. Začal jsem jako každý jiný, zkoušel jsem to nejlepší podle knih.
Trvalo mi 20 let než jsem dostal odvahu a prodal svůj medomet, potom co mi trvalo deset let abych si uspořil na koupi náklaďáku s boudou, která sloužila na vytáčení medu. Byl jsem tak hloupý. Myslel jsem si že to bylo o medu. Četl jsem všechny knihy zvláště Ormadovy, zejména část kde říká, Med jsou peníze ("Honey is money"). Koupil jsem si háček, vlasec a plovák.
Ale nechápejte mě špatně. Miluji Ormanda. Je můj přítel. Uznávaný velmistr hry, včelař v třetí generaci, autor dvou velkolepých knih o té věci, držitel světového rekordu v Guinessově knize rekordů (GUINESS BOOK OF RECORDS) na nejvíc vytvořeného medu v jednom úlu v jedné sezoně s jednou matkou, 184 kg, rekord který držel od 1957 - 1963, kdy byl překonán pouze za použití více matek. Ormandův pravý rekord s jednou matkou asi nikdy nebude překonán. Ale on už včely nechová. Stalo se nemyslitelné. Není to proto, že by příliš zestárl. Je hodně starý, ale stále pracuje v truhlařině. Stalo se to, že ho zničili roztoči.
Ormand hrál podle pravidel. Kupoval si chemikálie a postupoval podle předpisů. Já kupoval ty věci taky. Ale když jsem s tím zacházel v rukavicích jak to bylo zabalené ve folii, cítil jsem že je to jedovaté, a tak jsem to nepoužil. A moje včely uhynuly. Ale Ormandovy včely uhynuly také. Kromě toho jsme slyšeli zprávy z okolí, že to nefungovalo. Ale "oni" trvali na tom abychom to stejně používali, že když nepoužijeme, budeme součást problému. Ale když jsme to použili, naše včely stále umíraly. Rok od roku, a já to nepoužíval. Rok od roku, začínal jsem novými roji na jaře, a jak jsem je měl, umíraly na podzim a v zimě. Nepřestal jsem protože jsem nemohl. Potom jsme slyšeli, že chemikálie proti roztočům byly ve Skandinávii zakázány.
Ormand naslouchá vnitřnímu hlasu. Já reagoval na vnitřní impuls. Není to proto že jsem proti pečlivé práci. Nakonec jsem napsal a současně udržuji deset knih v tisku. Přepsal jsem je všechny nespočetkrát - stále je přepisuji - dělám celou práci, editaci, návrh, tisk, řezání, vázání ručně. Ale něco mě od začátku nehrálo kolem mezistěn. Můj vnitřní impuls mi rozhodně radil, abych je nepoužíval. Naučil jsem se je správně používat spoustu let, dokonce když jsem byl jednoznačně rozhodnut proti nim.
Potom jsem vymyslel rámky bez mezistěn. Vyráběl jsem je ručně, s pomocí Ormanda, protože oceňoval způsob jak fungují a chtěl se toho zúčastnit, a prodávál je po celém světě několik let, dokud cena dřeva nestoupla dvakrát, potom třikrát, a skončilo to tím, že cena surového dřeva byla vyšší než za co jsem mohl prodat hotové rámky. Tak jsem musel skončit s podnikáním. Ale platil jsem poplatky. Nevyhýbám se práci jen abych se vyhýbal. Ve stejném smylu nedělám nesmyslnou práci jen abych něco dělal. Raději nebudu dělat nic než něco co nemá význam.
Masová výroba ve včelařství je jeden z nejškodlivějších procesů nasvětě. Velcí průkopníci moderního včelaření vytvořili obrovskou řiši aniž by věděli co dělají. Motivace byla a stále je, jak získat nejvíc, aby se vložilo co nejméně. Tito velcí muží neměli tušení jací byli hlupáci, a jak universálně škodlivé se jejich zásady stanou.
Vemte si například situaci s trubci. Správně usoudili že jelikož jen několik trubců oplodní matky, je ve včelstvu podpora stovek či dokonce tisíce trubců marnotratná činnost. Tak velké mozky šly k rýsovacím prknům a popsaly šestiúhelníkové buňky založené na velikosti buněk dělnic, jednotně vylisované mezistěny s tímto vzorem, a proto je pro včelstvo obtížnější chovat trubce. Mezi včelstvy se vyvinula válka pokoušející se chovat trubce a včelaři se pokoušeli ničit jejich přirozenou tendenci. Zbožnění tohoto procesu bylo dosaženo když se umožnilo udělat dělničí mezistěnu z plastu. Ale i potom včely stavěly plást napříč a pokoušeli se tam udělat trubčí buňky. Lidský důmysl a technologie však vítězily a trubčí populace se snižovaly, medná produkce rostla, praxe byla považována za výtečnou, a dělničí mezistěny byl další nezpochybněný standard v průmyslu.
Problém je v tom, že varroa dává přednost trubčímu plodu. A když je nedostatek trubců, ošklivý parazit nemá na výběr a usadí se v dělničích buňkách. Lapání v trubčím plodu se stalo normální v Evropě, ale zřejmě bylo náročné na práci pro Spojené Státy. Někteří inteligentní výrobci nabízejí trubčí mezistěny ale nechytali se. Pracovní etika v této zemi je následující: Dělej minimum práce. Což znamená: dělej jen tolik abys nebyl propuštěn.
Jestli jsem protivný, je to proto, že takový jsem. Když je všechno co jste se naučili špatné, tak se buď změníte nebo to zabalíte. Modlím se za odvahu ke změně. Dokonce i když jsem starý muž, chápu cenu toho, že nejsem usazen ve svých metodách.
Ačkoli jsem neměl rád mezistěny od začátku, trvalo mi roky než jsem si vyvinul odvahu a přestal je používat. A další roky potom předtím než jsem mohl se vzdát zhoubné závislosti na vytáčení - roky ke vzdání se stálého úsili o rovné plásty, které se hodily k procesu vytáčení v medometu.
V přírodě nejsou rovné linie. Příroda si hnusí symetrii. Jistě, věci vypadají symetricky, ale nikdy nejsou, nejsou když se na ně dobře podíváte zblízka. Symetrie je lidská interpretace, touha, iluze jestli chcete. Iluze vedoucí k idealizaci, která vede k nastavení standardu tvrdých linek a to je skutečně problém.
Naštěstí jsem byl dost chytrý, a když včely začaly umírat, jsem orientoval můj provoz na odstraňování vos. Stal jsem se odstraňovač a také chovatel. A tak za léta konfrontace s divokými včelstvy všech druhů, nemohl jsem si pomoci jinak než naučit se pár věcí o sobě a také o nich. Jedna z hlavních věcí co jsem objevil bylo že něco v mysli stále hledalo rovné linky. Přesvědčil jsem se, že to byla duševní nemoc získaná od mých učitelů. Opakuji pro zdůraznění: V přírodě nikdy nenajdete rovný plást. Myslím tím nikdy. To by mělo něco říkat.

Deset pravidel včelařských zpátečníků od Charlese Martin Simona:

Pravidlo #1: Spolupracujte s Přírodou, ne proti Ní. ……….. pokračování příště……
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 boranov boranov | E-mail | 24. září 2008 v 21:14 | Reagovat

Zdravím, je mi 75 a k velmi podobným názorům docházím průběžne taky. Těším se na pokračování.

2 pytela pytela | 24. září 2008 v 21:55 | Reagovat

zajimave chtelo by to pokracovani

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama