Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Evoluční ekologie stárnutí včel

31. května 2008 v 16:10 | Eman |  Biologie a šlechtění včel
Stárnutí u eusociálního hmyzu: molekulární a fyziologické charakteristiky plasticity životnosti u včely medonosné.

Souhrn
1. Všeobecně uznávané názory předpokládají, že stárnutí, nebo stáří, představuje nevyhnutelný, pasivní a náhodný úpadek funkcí, které jsou silně spojeny s chronologickým věkem. V posledních letech genetické vlivy regulačních drah životnosti, například u Drosophila a také případové studie neklasických zvířecích modelů, poskytli zajímavý důkaz ke zpochybnění těchto názorů.
2. Spíše než rozsáhlé uvádění studií o pevně zavedených systémových genetických modelech stárnutí se zaměřujeme zde na alternativní model organismu s divokým typem (nevybíraný genotyp) charakterizovaný jedinečnou diversitou v dlouhověkosti - včely medonosné.
3. Rozpětí života včely se mění od několika týdnů do více jak 2 let. Tato plasticita je řízena zejména faktory prostředí. Tedy ačkoli jsou jedinci úzce příbuzní geneticky, rozdíl průběhu života vzniká jako funkce sociálních změn prostředí.
4. Jiná významná vlastnost včely je výskyt přepínaného vývoje chování u kasty včelích dělnic. Tato zvláštnost chování je spojena se změnami v tělesných funkcích, které udávají přepínané stáří. Ačkoli změny v životě organismu nejsou mimořádné, včela je velkým příslibem pro získání pohledů na regulační dráhy, které vytvářejí časový sled stárnutí pomocí zpomalení, zastavení nebo obrácení procesů stárnutí. Tato hlediska vytváří náš přehled.
5. Zdůrazníme comparativní závěry od Drosophila melanogaster a především Caenorhabditis elegans a zaměříme se na rozsah znalostí od molekulárního do beahaviorálního staří (chování), abychom objasnili jak může včela přispět k novým pohledům na regulační mechanismus, který je základem plasticity, robustnosti nebo nevratnosti stárnutí.
Klíčová slova:
insulin, juvenile hormone, longevity, senescence, social behaviour, vitellogenin
Obr. 1. Signální dráha (IIS) "Insulin/podobný insulinu" růstového faktoru může ovlivnit stárnutí včel přes rozhraní se zpětnou vazbou mezi juvenilním hormonem (JH) a vitellogeninem. Koncepční plánek molekulární sítě, který zahrnuje IIS včely, JH a vitellogenin, a jeho roli v regulaci stárnutí. Model je založen také na datech z Drosophila a mosquito. Včela kojička představuje fyziologicky mladý fenotyp, bez ohledu na chronologický věk. Je pravděpodobné, že podněty ze sociálního prostředí, a také stav výživy, zprostředkují úrovně insulinového peptidu 2 (ilp2) a signalizování cíle rapamycinu (TOR). U včel kojiček to končí tím, že vysokým titrem vitellogeninu potlačuje syntézu JH a uvolnění snůškového chování, a to má za následek pomalu stárnoucí fenotyp. Po době snášecí aktivity (vpravo), se včely stanou fyziologicky staré, bez ohledu na chronologický věk. Snášecí chování je vyvoláno, když titr vitellogeninu se sníží a uvoní blokování syntézy JH. Vysoké titry JH, jsou dále korelovány zvýšením insulinového peptidu 1 (ilp1). Jako u solitérního hmyzu, JH, a také, jak se zdá, podporuje i ilp1 faktor stárnutí u včely. A tedy snůšková zkušenost zvyšuje rychlost stárnutí po začátku snůškové aktivity.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Jan | 20. dubna 2013 v 10:33 | Reagovat

:-!

2 Dan Dan | 20. dubna 2013 v 10:33 | Reagovat
3 Petr Petr | 20. dubna 2013 v 10:34 | Reagovat

[2]:No tak... :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama