Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Pohled pod víčko

24. února 2008 v 8:34 | Eman |  Biologie a šlechtění včel
Rozmnožování varroa v zavíčkovaném plodu včely medonosné.

V nedávné době byli včelaři vystrašení, když otevřeli víčka plodu a odhalili, že jejich včelstva jsou napadena kleštíkem varroa. Před několika lety, když jsme otevřeli plodové buňky, dělali jsme to v naději, že odhalíme některá jeho tajemství. V tomto článku bychom se rádi podělili s tím, co jsme pozorovali.
Mimo buňku, samička varroa žije na včele kojičce, kde saje její hemolymfu. Sameček nepřežívá mimo plod. Aby se rozmnožily, jedna nebo někdy několik samiček Varroa vstoupí do buňky před zavíčkováním a vplazí se pod larvu. Skrytý v larvální kašičce, parazit čeká až je buňka zavíčkována (obr.1). Celé rozmnožování se odehrává během vývinu včely v zavíčkovaném plodu. Pozorování rozmnožování Varroa v buňce je však poměrně obtížné a naše znalosti byly útržkovité. Proto jsme vyvinuli pozorovací metodu používající průhledné buňky z polystyrenu sestavené na plastické podložce. Tento umělý plást byl vložen do plodového plástu. (obr. 2) a vložen do napadeného včelstva. Pokryli jsme buňky medem, abychom přinutili včely je připravit pro zakladení. S pomocí mřížky byla matka na 12 hodin uvězněna k umělým buňkám, kde nakladla vajíčka. Včelí larvy byly pak krmeny dělnicemi po 8 dní, a potom byly některé buňky napadeny. Tyto se po zavíčkování přemístily do inkubátoru, který simuloval podmínky v úlu (teplota a relativní vlhkost). Inkubátor byl vybaven binokulárním mikroskopem namontovaným s videokamerou a fotografickou kamerou.. Toto umožnilo přímé pozorování buňky a také záznam chování roztoče varroa (obr. 3).
Obr.1
Obr.1 Biologický cyklus roztoče varroa. Dospělé včely jsou parazitovány pouze samičkami varroa, které dávají přednost včelám krmičkám. Pro reprodukci jedna samička anebo několik vstoupí do otevřené plodové buňky a vlezou pod larvu. Jakmile je buňka zavíčkována, může začít rozmnožování. Každá samička naklade 5-6 vajíček a jen z prvního se líhne sameček. Když jsou zralí, páří se mladí dospělci se páří v shromaždišti výkalů. Potom co se včela vylíhne, přežijí pouze samičky. Samečkové uhynou v buňce.
obr.2
Obr. 2 - Umělé buňky obsahující dělničí a trubčí larvy.
mikroskop a
obr. 3b
Obr. 3a - Napadené buňky se drží v inkubátoru, simulujícím podmínky v úle. Buňka se pozoruje binokulárním mikroskopem vybaveným videokamerou. Foto: J. Haettenschwyler.
Obr 3b Chování varroa se studuje online v mikroskopu nebo na obrazovce

Od víčkování k zakuklení

Zámotek a výkaly

Po zavíčkování se včelí larva rozvine a sežere zbytek larvální kaše. Varroa využije tuto příležitost k vyšplhání na larvu, aby se uvolnil z kaše (obr.4). Larva přede zámotek proti stěně buňky po 33 hodin v dělničí buňce nebo 48 hodin v trubčích plodových buňkách. Zatímco včela přede zámotek, varroa zůstává na larvě, a tak se vyhne uvěznění mezi larvou a stěnou buňky, a pravidelně se krmí. Vytváření vajíčka varroa začíná rychle, takže první vajíčko může být položeno jakmile je to možné. Tento časový úsek je kritický: varroa se musí rozmnožit během zavíčkovaného plodu (12 dní u dělnice a 14 dní u trubčího plodu). Reprodukce se zastaví, jakmile se dospělá včela vylíhne.
obr 4
Obr. 4. . Po zavíčkování, varroa je ještě olepený larvální kaší, která na larvě zůstala.
Jakmile je zámotek upředený, larva se přestane pohybovat a natáhne se na zádech hlavou směrem k víčku (obr 5b). Dosáhla nyní stádium předkukly a zabírá pouze 2/3 prostoru buňky, ponechávajíc roztoči varroa volný prostor v horní polovině a přední část buňky (před víčkem). V tento čas samička varroa koncentruje své výkaly na malém místě, obvykle blízko anální oblasti včely (obr. 5). Výkaly roztoče jsou bílé a lze je snadno rozeznat a je to známka zamoření.
obr 5a
Obr. 5a Buňka napadená roztočem varroa. Včela je ve stádiu předkukly. Bílá skvrna v zadní části jsou výkaly; dvě vajíčka byla položena do přední části na stěnu buňky. Jeden roztoč varroa je na stěně buňky a další na včele.
obr 5b
Obr 5b Boční pohled na předkuklu a ukázka upřednostněných stran pro vytvoření shromaždišť výkalů (FA = faecal accumulation) a pro kladení prvního vajíčka (Egg).
Po zavíčkování buňky, roztoč varroa postupně mění své chování. Aby uspořil energii, stává se méně a méně aktivní a stráví více času (téměř 90%) vzhůru nohama na výkalech. Přechází na larvu aby se výlučně krmil sám. Po každé krmné dávce se roztoč se brzy vrátí ke stěně buňky, kde se zastaví na výkalech. Je příznačné pro roztoče varroa, že se nikdy nekrmí na hlavě nebo trupu předkukly, ale pouze na břišních segmentech. Toto chování pravděpodobně brání tomu, aby byly poškozeny výčnělky předkukly (kusadla, tykadla, křídla a nohy). Včela by zemřela nebo byla zmrzačena, roztoč varroa by se nemohl dostat ven a zemřel by v buňce.

Pečlivý výběr místa pro položení vajíčka

60 až 70 hodin po víčkování samička varroa hledá místo pro položení prvního vajíčka. Začíná od shromaždiště výkalů, jde nejdřív ve směru víčka buňky, potom křížem krážem po straně buňky a nakonec se zastaví na místě položení vajíčka. Obvykle je to situováno v přední části buňky a téměř vždy je to jeden z tří horních rohů šestihranné buňky (Obr 5a, b). Lze snadno pozorovat polohu vajíčka v zamořeném včelstvu lehkým a jemným otevřením buňky obsahující předkuklu.
Jakmile vyjde vajíčko z genitálního otvoru, samička varroa ho nese a drží proti stropu buněčné stěny pomocí dvou předních párů noh. Po uložení vajíčka trvajícím 20-30 minut samička varroa opustí místo, ale před opuštěním testuje jestli je dostatečně přilepeno ke stěně buňky. Jak lze vidět na Obr. 5a, na konci stádia předkukly většina napadených buněk má jen jedno shromaždiště výkalů v zadní části a jedno vajíčko (v dělničích buňkách) nebo dvě vajíčka (trubčí buňky) jsou v přední části. Chtěli jsme zjistit, jak může roztoč najít tyto polohy a z jakého důvodu, když jsme nikdy nenašli výkaly nebo vajíčka na předkukle. Experimenty ukázaly, že samička varroa rozlišuje mezi chemickým složením kokonu a včelí kutikuly. Navíc díky použití buněk, které byly otočeny o 180 stupňů vzhůru nohama, jsme mohli pozorovat, že Varroa využil přitažlivost zemskou a včelí anální oblast jako stimul.
obr 6
Obr. 6 Vajíčko se líhne z genitálního otvoru a je lepeno na stěnu. Nymfa uvnitř obalu vajíčka má nohy vždy orientované ke stěně buňky, což jí umožňuje chodit.

První vajíčko musí být chráněno

Poloha vajíčka a shromaždiště výkalů splňuje následující funkce: Shromaždiště výkalů je oblíbené odpočinkové místo samičky varroa, která tak zřídka jde do přední části buňky, aby nerušila svá vajíčka. To je významné, jelikož protonymfa uvnitř vajíčka má vždy nohy orientovány ke stěně buňky, aby mohla po vylíhnutí chodit. Kdyby se vajíčko obrátilo, protonymfa by nemohla chodit při líhnutí a uhynula by.

Od kuklení do líhnutí včely

Existuje další nebezpečí pro vajíčko: Velká změna ve volném prostoru, který má rotoč varroa k dispozici nastává, když se předkukla svléká do kukly (Obr 5b, 7b). Během svlékání tykadla a nohy kukly dospívají a roztahují se dozadu, což by mohlo rušit vajíčko. Protože je vajíčko umístěno v přední části buňky v rohu, je toto riziko sníženo.

Zvětšení volného prostoru a krmení potomků

Během včelích pohybů, trvajících asi 30 min, je roztoč varroa často vytlačován z místa shromaždiště výkalů, ale rychle se tam vrací. Okamžitě po kuklení, se roztoč zaměstnává tlačením nohami k zvětšení volného místa kolem shromaždiště výkalů (obr. 7 a 8). Další úkol samičky varroa je připravit si jedno krmné místo na nové kutikule kukly. V protikladu k krátkým krmným periodám přibližně 3 min na předkukle, první krmné kolo na kukle trvá asi 2 hodiny. Varroa samička investuje hodně energie do zřízení krmného místa, protože to bude jediné dostupné v buňce. Zjistili jsme, že protonymfa se nemůže krmit sama, ale je nucena jít na její matkou připravené krmné místo. Ve starých buňkách všechny roztoči, kteří se ještě nesvlékli, se shromažďují, s hlavami dívajícími se dolů, blízko nebo na shromaždišti výkalů. Když mají hlad, sestoupí na kuklu, hledají krmné místo a krmí se. Po nakrmení se vrátí zpátky na shromaždiště.Toto regulované chování přijaté všemi roztoči v buňce se, na jedné straně, vyhne vážnému poškození kukly, protože je k dispozici pouze jedno krmné místo, a na druhé straně zajistí přístup ke krmnému místu když není používáno. Dále se mohou dospělí potomci snadno potkat na shromaždišti výkalů a pářit se.
obr 7a
Obr. 7a Boční pohled na kuklu se shromaždištěm výkalů, dvě varroa samičky a vajíčko na stěně buňky. Nohy třetího páru byly odtlačeny a protonymfa hledá krmné místo na zadečku kukly.
obr 7b
Obr 7b Schematické znázornění struktury prostoru v plodové buňce ve stádiu kukly. Nejčastější místo pro krmení (Feeding site) je označeno * . Aby se svlékla, nymfa hledá bezpečné místo dále od aktivních roztočů. FA = shromaždiště výkalů, moultings = svlékání
obr. 8
Obr. 8 - Pohled elektronovým mikroskopem na krmení samičky varroa na 5. segmentu kukly. Třetí pár nohou kukly byl odtlačen stranou samičkou kvůli zvětšení místa kolem shromaždiště výkalů. Foto: Heinz Bolli

Páření

Na seskupování na místě shromaždiště výkalů se můžeme dívat jako účel prostorového strukturování v buňce: pouze sameček každé rodiny musí být na stejném místě jako jsou samičky, aby se spářili. To se může zdát překvapivé v tak malém prostoru, ale není, když se vezme do úvahy, že buňka je rozdělena na dvě části tělem a druhým párem nohou kukly. Jinými slovy, pokud by samičky a sameček nebyli ve stejné části buňky, nemohly by se spářit v zavíčkované buňce. Protože samečci nepřežijí mimo buňku, tyto samičky by zůstaly neplodné a neschopné přispět k přežití druhu.
Vajíčka se kladou každých 30 hodin a potomci dosáhnou zralosti jeden po druhém, sameček první. Sameček je pohlavně zralý když je první samička dospělá, takže se s ní může pářit dokud není druhá dcera zralá. Každá dcera je pářena tak často jak je možné dokud nepřijde nová dcera na výkalové shromaždiště a tak dále, dokud se včela nevylíhne. Tudíž reprodukce roztoče varroa je omezena trváním vývoje včely v zavíčkovaném plodu : 12 a 14 dní pro dělnici a trubce v tomto pořadí. Proto roztoč varroa upřednostňuje trubčí plod, jelikož má víc času vyprodukovat samičky.
obr 9
Obr. 9 Napadená plodová buňka. Dvě deutonymfy se přesunuly stranou do klidné zóny se svléknout. Tato kukla má žluto-hnědou barvu, což znamená, že je starší než ta na obrázku 7a.
Mnoho včelařů je fascinováno výjimečností biologie včely. Příště až otevřete plodové buňky, měli byste si udělat čas a pozorovat to, co leží uvnitř: kouzlo druhu, který se obdivuhodně adaptoval na podmínky v buňce plodu. Bohužel nám toto kouzlo působí problémy.
referece
___________________________________________________
podle Gérard Donzé, Peter Fluri a Anton Imdorf
Institut Zoologie, University v Neuchatelu, Švýcarsko, překlad z anglické verze.
Děkuji za poskytnutí anglického originálu a za korekturu českého překladu ing. K. Čermákovi CSc. -
E. Veselý
Obrázek životní cyklus Varroa Destructor z časopisu America Bee Journal 1987
zivot varroa

Tento překladový článek je reprodukován i na stránkách Varroa terminátoru
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G.Pazderka G.Pazderka | 26. února 2008 v 11:02 | Reagovat

Je psáno: Proto roztoč varroa upřednostňuje trubčí plod, jelikož má víc času vyprodukovat samičky.

.....

Nejde oto, že trubčí buňka je atraktivnější pro roztoče varroa jen z toho důvodu, že je rozměrově větší a také je v ní s touto souvislostí s větší pravděpodobností více zbytků potravy po vzpřímení trubčí larvy?

2 Eman Eman | E-mail | Web | 26. února 2008 v 11:08 | Reagovat

Myslím, že máš pravdu a platí obojí. Ale ten čas na uzrání samiček a případné zkřížení několika roztočů mezi sebou je důležitý.

3 G.Pazderka G.Pazderka | 26. února 2008 v 11:49 | Reagovat

[2] Ale jak může samička roztoče při rozhodování při zalézání dojít nato jak dlouho se budou jeho potomci pářit a podle toho se rozhodnout?  Rozhodující a prvotní je podle mého názoru potrava pro motivaci kam zalést. Více potravy na dně, více potravy potom bude vyprodukováno pro to shromažďovací  místo s potomky.

4 Eman Eman | E-mail | Web | 26. února 2008 v 12:12 | Reagovat

Anebo je to tak, že zpočátku k tomu zalézání dojde náhodou, ačkoli pokud VD dávají přednost krmičkám a trubčí plod vyžaduje větší množství potravy, tak to nějak nevědomky začne a po prvním cyklu z toho vyjde více plodných samiček VD a ty to pro velký úspěch zopakují na stejném plástu atd atd.

Ale jsem z toho nyní nějak zmatený. V BEE-L se právě odvíjí jedno vlákno diskuze "Small cells - Malé buňky" a tam se praví, že universita ve státu  Georgia vypracovala vloni studii, která dokazuje, že roztoči dávají přednost malým buňkám (HSC).  Výsledky jsou prý přesvědčivé.  Tak počkám jak se to tam vyvrbí a snad to někdo rozsekne. Nějaký výzkum toho dělal Randy Oliver, tak projdu ty jeho publikace. Kdyby to tak bylo, tak význam trubčího plodu by byl jen v tom možném hybridním rozmnožování roztočů mezi sebou.

Zůstaň naladěn.

5 Karel Karel | 26. února 2008 v 13:44 | Reagovat

No já studium nechávám chytrým a jen od nich chytám rozumy. Poslední chytrý rozum byl, že není dokázáno, že by VD trubčí plod upřednostňoval (jak se traduje), ale že na něm má větší reprodukční úspěch. Takže jsem zvědav co se vykoumá.

6 Čermák Květoslav Čermák Květoslav | E-mail | Web | 27. února 2008 v 0:22 | Reagovat

Našel jsem údaje, že trubčí plod je roztoči přednostěn vyhledáván - bývá na něm 5 až 11 krát více samiček V.d. než na dělničím plodu (při vyjádření poměrem počtu samiček k počtu buněk plodu). Navíc je v trubčině ta výhoda, že více potomků dokonči vývoj díky o dva dny delší fázi zavíčkování trubčiny - v dělničích buňkách průměrně 1,4 potomků, v trubčích průměrně 2,4. Samičkám roztoče nečiní problém rozlišit trubčí a dělničí larvy - využívají k tomu svoje smysly (chemické signály).

7 Karel Karel | 27. února 2008 v 10:25 | Reagovat

V tom případě je vše jinak.  Pro mě.  :-) Zatím jsem vycházel z diskuze Optimal někdy před dvěma roky. Tajže upgraduji mé uložené informace.  :-))

Ale v tom případě mám malý problém. Dva zaplodované plásty trubčiny ze včelstva, krát cca 50 včelstev, to je docela dost materiálu.

Co stím? Zakopat, spálit, nebo někdo ví jak to nesmradlavě zužitkovat?

8 Čermák Květoslav Čermák Květoslav | E-mail | Web | 27. února 2008 v 18:43 | Reagovat

Ano, je to upřesnění dřívějších informací a předpokladů - takový je život. Těch informací i v rámci našeho oboru je hrozně moc a přebírat je a správně vyhodnocovat dá také dost práce...

To nejzajímavější a nejaktuálnější se snažím(e) včelařům předávat, v časopisu, na konferenci...

9 Honza Honza | E-mail | 27. února 2008 v 20:20 | Reagovat

Zajímavé informace.  Zajímá mě dále, jaká je životnost samiček VD. Dá se to někde zjistit?

Zdravím, H.

10 Eman Eman | E-mail | Web | 27. února 2008 v 21:07 | Reagovat

Píše se, že samice varroa D. může svůj cyklus (vběhnutí do buňky a rozmnožení) opakovat až 7x.  Jsou prý včelstva, ve kterých si dává roztoč mezi cykly delší přestávku a to významně snižuje velikost populace roztočů.

11 Čermák K. Čermák K. | E-mail | Web | 27. února 2008 v 22:48 | Reagovat

Nejčastěji samička absolvuje 3 cykly, jen některá více. Doba mezi nimi je určitě dost variabilní - zkusím někde najít, jak moc. Může to mj. záviset na tom, zda samička je inbrední nebo hybridní...

12 Honza Honza | E-mail | 28. února 2008 v 23:54 | Reagovat

Pokud tomu dobře rozumím, tak jedna samička může vyvést z buňky několik dcer a to několikrát za dobu svého života. Pokud je v úle více roztočů, pak se počet potomků od jedné samičky tímto množstvím násobí. Interval mezi jednotlivými návštěvami buňky může být kratší nebo delší. Buňku může navštívit i více samiček, jejichž nevlastní potomci se mohou mezi sebou pářit, což zvyšuje pak vitalitu jejich potomků. Pokud se sejde více těchto nepříznivých faktorů, pak je velmi rychlý nárůst roztočů v úle a dosáhne dříve kritického množství. Včelař může ovlivnit správným podzimním a zimním léčením počáteční stav roztočů. V průběhu sezóny pak vhodným přelečováním může množství roztočů periodicky snižovat. Nemůže ale (pomoci dosavadních chemických prostředků) zcela zlikvidovat roztoče v úle. Jediné řešení je, najít takovou metodu ošetření včel, při niž roztoče v úle zcela zlikvidujeme. A to, ať to stojí co to stojí. Jednou z možných metod je termické ošetření včel a to samostatně zavíčkovaného plodu a samostatně vlastních včel.

Zdravím, H.

13 Eman Eman | E-mail | Web | 29. února 2008 v 6:32 | Reagovat

Totální likvidace roztočů v úle není řešení v naší zavčelené krajině. Dříve nebo později se tam roztoči znovu dostanou se zalétajícími  trubci, včelami a pod. Kdyby to termické ošetření bylo účinné a praktické řešení, tak už se nyní někde na světě provádí a ví se o tom. Najděte mi nějaký zdroj informace, rád se poučím.

14 G.Pazderka G.Pazderka | 29. února 2008 v 9:37 | Reagovat

[12] Problémem termoterapie se dá zabývat, jestli je chuť, inspirace a hlavně finance.  Řešením by byl vývoj a začátek sériové výroby nové generace umělého včelího díla a úlu, které by neslo informační a činné prvky, které by nejenže monitorovaly zdravotní stav v segmentech včelího plástu - buněk jako takových, ale také by dokázala taková plástová plocha vytvořit ochrannu proti VD.  

Nejde takový projekt dělat jako VPP.(vedlejší pracovní poměr)

Jak jsem řekl, problémem jsou finance a kvůli porovnávání výsledků by mělo být počítáno s minimálně 50 včelstvy (optimálně 200).

Můj finanční odhad je pro "zahoření" (tj do začátku) takových pomůckek a vybavení do běžné praxe v rozmezí do 1 mil €,  na období prvních 2 let. (do 4 let by se dala začít taková výrobní technologie zavést do po ověřování výroby)

Možná se zdá prvotní částka vysoká, je na minimální úrovni vzhledem k tomu, že   výsledky této funkce včelího úlu jako takové činné jednotky, která by se měla vyráběr, by měla skutečnou komplexní podobu.

Ve výsledku (druhé výrobní technologické části projektu) by byly k dispozi i plány zařízení s popsanými kompletními postupy zařízení, které by dokázalo sériově vyrábět takový umělý včelí plást a také úly nebo doporučené předělávky stávajících typů úlů, pro které by byl určen.

Na vývoji se nemohou použít hlavy nějakých ořezávátek. A čas takových lidí něco stojí.  

V podstatě tedy asi takto.

------------------------------------------

... Dále k třináctce:

[13]

O zamezení. Emane jestli jde o mor nebo VD, platí jedno a to samé co se týká postupů. Zamezením se dosahuje omezení nemoci a její regulace. Dokud nedokáže naše A.m. mít mechanismy pro omezování nemocí - trvalým řešením jsou genetické mutace, které k tomu dopomohou, ... musí se využívat dostupnějších metod omezování.

Musíš si uvědomit, že vývoj nějaké takové technologie ve včelařství je tak náročný, že těžko najdeš nějaké sdílné informace v tomto směru jen tak na internetu a navíc v nějaké lehko pochopitelné podobě.   Najdi mě například postupy a komletní podobu výrobu např. Amitrazu a dobře se ti odměním.

Pokud se ale dá zhodnotit význam nějakého zařízení, které by dokázalo fyzicky na jenom místě v určité lokalitě totálně likvidovat VD, je jen otázkou poměrů včelstev se zařízením a bez zařízení , kde dojde k totální jeich likvidaci, kdy vlastně dojde k umělé selekci počtu včelstev a s tím ve výsledku rozhodující - totální likvidace .

Totální  likvidace momentálně existuje, ale v opačném směru - viz aspekty a výsledek s VD na území ČR  a poslední dobu. Jsem přesvědčen, že existují i lepší  protikladné mechanismy, než jsou dnešní léčiva.Bohužel jestli se nic neudělá ve vývoji, tak také nakonec i přes zatím účinná léčiva může VD zvítězit.   Existence environmentální politiky - dnes zatím spíše její filozofie má v tomto směru také význam.

15 Eman Eman | E-mail | Web | 29. února 2008 v 10:47 | Reagovat

Gusto, já nejsem proti pokroku a vývoji lepších metod boje s varroázou, naopak. Ale vývoj opravdu účinných metod s minimem rizik stojí mnoho času a peněz, ale stejně na něj jednou dojde.  Tak jako na choroby na které oba zemřeme se najde v budoucnu lék - to je evoluce imunitního systému společnosti.

Z poslední přednášky specialistů z VÚ Včelařského z Dolu vyplynulo, že se ústav zabývá alternativami boje proti roztočům pro případ rezistencí. Ale zatím nic účinnějšího proti varroáze není. Ale všechno má svá + a -, tak jako mají antibiotika u lidí řadu vedlejších nepříznivých dopadů, ale v jistých situacích zachraňují životy.  A taky jako bezpečnost není absolutní, ale vždy jen kompromis vynaložených prostředků a přijatelného rizika.

Poznámka:

Jsem přesvědčen, že kdyby se Dol zabýval čistou vědou, výzkumem a vývojem a dal velkovýrobu léků farmaceutickým společnostem, tak se včelaři nedoplatí a budou první řvát jak jsou léky drahé.  Proto jsem s kritikou Dolu velmi opatrný.

16 Honza Honza | E-mail | 29. února 2008 v 22:09 | Reagovat

O termoterapii nemám moc informací, sám je hledám a proto je  nemohu ani poskytnout. Ve svých úvahách vycházím z článku  časopisu Včelár č.11/1995;  Dr. Ernest ALT, Levice – Tepelné ošetření včelieho plodu proti klieštikovi. Cituji:

Ekologicky prijatelný liečebný postup v boji proti klieštikovi včiel je bezesporu tepelné ošetrenie včelieho plodu. Tato metóda spočíva v poznaní, že všetky vývojové štádia klieštika, vrátanie dospelých samičiek, hynů při 40 °C po troch hodinách, pričom samotný plod je poškozený len nepatrne (podľa literatúry asi 3%, a to hlavne v štadiu zvliekania)…. Výsledok liečenia je pri plode 100%-ný.

Je tento výrok pravdivý, je vědecký potvrzen? Jeho potvrzení by zas tolik nestálo, nebo ano?

17 Leoš Dvorský Leoš Dvorský | E-mail | 25. dubna 2008 v 9:12 | Reagovat

Já si myslím, že výzkum je především o přístupu k problému,  zájmu, odborných znalostech a také motivaci proč co dělat, organizačních schopnostech. Finanční zajištění pak následuje.Když je motiv, peníze se najdou vždy, to je stará pravda. Spoustu věcí se dá dělat velice jednoduše. Proto u nás praxe již dávno předstihla výzkum. Praxe bez teorie je slepá, teorie bez praxe je hluchá. U nás trpí výzjkum hluchotou a také opačnou motivací k řešení problému, to je přeci zřejmé.  Na štěstí se ale včelaři mohou podívat jinam. Výše uvedený článek to dokumentuje. Je v něm obsaženo i několik otázek a odpovědí na tzv. varroatolerantní chování včel. Je vidět, že roztoč to nemá zas až tak jednoduché. Jenže u nás není snaha po šlechtění na varroatoleranci, ale je patrné velké úsilí po šlechtění toleranci k jedům. Léta jsme šlechtili včely na zimování na cukru, nyní jsme přidali ještě "šlechtění" na toleranci k jedům (některým).

18 Eman Eman | E-mail | Web | 25. dubna 2008 v 12:39 | Reagovat

Netvrdil bych, že náš výzkum je hluchý k praxi. Určitě by mohl dělat více průkazných pokusů, a výsledky publikovat. Jako například velký pokus s účinností kys. šťavelové v Rakousku (viz příslušný článek na tomto blogu) nebo test účinnosti desek Mite-Away (také článek). Rád bych četl české studie, srovnával a měl možnost výběru. Tady provádí dobrovolníci testy na rezistenci na schválená léčiva, a dělají to jen za cenu léčiv. To je hezké, ale je to málo a dá se těm amatérům věřit? Žádný z nich nepočítá skutečný počet roztočů ve včelách, jen zaznamenávají spady. Na jižní Moravě je prý rezistence roztoče na Gabony - je to pravda? Říkají to. (GP) Mám tomu věřit?

V USA bojují za schválení kys.šťavelové do veterin. použití, u nás o ni jenom ví a nechávají si to v záloze pro případ rezistence. V Itálii, Rakousku, Německu s ní nemají problém. U USA a jinde je zase striktně zakázáno používání Amitrazu, u nás se vesele fumiguje Varidolem a nikoho to nezarazí. Je za tím jen zájem farmakologických koncernů? Nevím. Prostě chci tím říct, že situace je nepřehledná a nedával bych vinu jen našemu výzkumu (pokud ještě nějaký je).

I to tepelné ošetření má náš výzkumák patentované.  A proč ho tedy nikdo na světě nedělá, a ani se už o něm nezmiňuje?

19 Varroóza neboli kleštíkovitost Varroóza neboli kleštíkovitost | Web | 26. prosince 2009 v 22:29 | Reagovat

Souhrnné údaje o biologii kleštíka včelího (Varroa destructor)

Reprodukce kleštíka:

Samička V.d. pobývá v době plodování 4 až 11 dnů mimo plod (foretická fáze) a 12 dnů v dělničí nebo 14 dnů v trubčí plodové buňce (reprodukční fáze). V zimě je mezi tergity včely.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama