Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Boj proti varroáze - úvod do IPM - část 5

8. listopadu 2007 v 11:08 | Eman |  Varoáza
Pokračování série článků na téma boje proti roztoči varroa D. Není jejich smyslem dát zaručený návod a konečné řešení, ale pomůže pochopit podstatu udržitelného chovu včel.

Pokud bychom my včelaři dokázali vidět celkovou situaci a spolupracovat s přirozeným výběrem, potom bychom mohli dosáhnout s roztočem dlouhodobé příměří. Tak a nyní se vrátíme k bitevní metafoře, a pojednáme o programu taktiky malého roztoče - robota.
Úspěch roztoče je založen na 4 hlavních taktikách:
1. Skrývá se v plodu (kde je těžké ho zasáhnout).
2. Používá příbuzenskou plemenitbu, což rychle zajistí mutace rezistentních druhů na akaricidy.
3. Rozmnožuje se poměrně pomalu, ale exponenciálně, zvláště na trubčím plodu. (Slabina: potřebuje vyzrálé samičky, které dospívají mimo buňky. Napadá buňky plodu několikrát, a tak se sám vystavuje).
4. Šíří se oslabováním a zabíjením včelstva. Tak může přeletět na loupících včelách, aby napadl nová včelstva.
Když si polichotíme že jsme chytřejší než roztoč, překazme mu každou jeho taktiku. Co budeme muset udělat je udeřit na roztoče z několika směrů, každá rána z ruční obrany musí zabít řekněme polovinu z nich, takže je menší selektivní tlak na roztoče aby si vyvinul rezistenci k jakékoli z našich metod. Důvod pro to jsou::
1. Je to obvykle kompromis v celkové schopnosti nebo vitalitě roztoče a změně chování, nebo získání biochemické rezistence (rezistence na akaricid přijde draho), a
2. Roztoč by se nemusel adaptovat k jednotlivé hrozbě. Dostatek roztočů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama