Informace ze světa Internetu hlavně o včelách a včelařích, a česky

Med je sladidlo přátelské k životnímu prostředí

9. října 2007 v 18:30 |  Med
Zajímavý článek o jiných výhodách lokálního medu, které se tak často nepublikují. Hlavní myšlenka je citlivé téma energetické náročnosti při výrobě a zpracování sladkostí.To, co platí o kanadském včelařství a medu, by se mohlo přenést i na naše české poměry.

Andony Melathopoulos, Agriculture Agri-Food Canada, Beaverlodge, AB T0H 0C0

Výzkum ve Švédsku přináší zajímavý důvod pro volbu medu před ostatními sladidly: med je přátelský k životnímu prostředí.

Annika Carlsson-Kanyama a její kolegové ukázali, že lokálně produkovaný med má menší dopad na životní prostředí než jakékoli jiné sladidlo. K porovnání dopadu různých sladidel použili výzkumníci analýzu životního cyklu. Tato metoda sleduje energetické náklady na sladidla od začátku pěstování plodiny do okamžiku, kdy skončí ve vašich ústech. Jejich výpočty zahrnuly hodnotu energie všech vstupů na farmě, náklady sklizně a sušení úrody, zpracování, skladování a dopravu až do maloobchodu.
Jejich analýzy odhalily, že potřebná energie k vytvoření kilogramu čokolády je ekvivalentní energii obsažené ve stejné váze benzinu. Cukr a marmeláda nejsou daleko za ní. Sladkosti, jak se ukazuje, jsou žrouti benzinu, jakási sportovní auta světa potravin. V podstatě výzkumníci ukazují, že sladkosti, zákusky a nápoje přispívají až z třetiny celkových energetických vstupů v průměrné švédské stravě.
Na obrázku jsou znázorněny energetické náklady v Mega Joulech na kilogram u jednotlivých sladidel
Místně produkovaný med je však výjimka. Spotřebuje daleko méně energie na vyrobení a dopravu kilogramu místního medu ke švédským spotřebitelům, než jakékoli jiné sladidlo.
Není těžké pochopit proč ostatní sladidla na výrobu spotřebují více energie než med. Cukrová třtina, kukuřice a cukrovka patří mezi nejhltavější kulturní rostliny planety, protože vyžadují více hnojiv, pesticidů a zavlažování, než jiná polní plodina. Pěstování těchto plodin nejenom spotřebuje hodně energie, ale může škodit půdě. Produkce kukuřice v USA, například, eroduje půdu asi 18 krát rychleji než se může obnovit a používá více pesticidů a herbicidů než jiná plodina. Třtinový cukr má podobné dopady. Australští třtinoví farmáři například používají 40% celkové zavlažovací vody v Queenslandu. Z toho vyplývající vypuštění přispělo k ročnímu vyloučení 7,000 tun dusíku a 11,000 tun fosforu do křehkého ekosystému Velké útesové laguny (Great Barrier Reef lagoon).

Včelaři naproti tomu nezanechávají stopu na ekosystému farem. Med je buď vedlejší produkt kulturních rostlin nebo pochází z nepěstovaných divokých rostlin. Naše hlavní květové zdroje jsou vojtěška a jetel, a oba přirozeně vážou dusík do půdy a redukují naši závislost na hnojivech z tuhých paliv. Náš jediný velký vstup je cukr, kterým krmíme naše včelstva na zimu. Tento vstup se však příznačně kompenzuje v množství medu, který vyrábíme; V Kanadském prérijním pásu produkujeme průměně třikrát až čtyřikrát více kalorií v medu ve srovnání s kaloriemi v cukru potřebném na zimu. Rozdíl je dokonce u některých šetřivých včelařských sousedů větší.

Med také poráží jiná sladidla co se týká energie spojené s rafinováním. Med v podstatě nemá rafinační fázi. Včelaři vytočí med z rámků a pošlou ho k rozlití do lahví. Vytáčení medu používá minimální množství energie ve srovnání s mletím kukuřice na kukuřičný syrup. Mokré mletí je energeticky nejnáročnější zpracovatelský proces na světě. Mletí zhltá až 15% výdajů na energie v celém potravinářském průmyslu USA.

Med nejen spotřebuje méně energie na výrobu a zpracování než rafinovaná sladidla, ale také cestuje nejmenší vzdálenost k tomu aby se dostal ke kanadským spotřebitelům. Doprava je důležitý problém životního prostředí, protože energetické náklady na převoz potravin může soupeřit s náklady na zpracování. Tyto dopravní náklady jsou hlavní důvod pro pětkrát vyšší vnitřní energetické náklady v medu importovaném do Švédska ve srovnání s domácím medem.

Rafinovaný cukr dělá neuvěřitelnou cestu, aby se dostal do Kanady. Kanada importuje 90% svého cukru. Přibližně 1 milion tun surového cukru přichází do Kanady, především z Austrálie a Kuby a je rafinován jednou ze čtyř kanadských společností. Domácí výroba cukru je malá ve srovnání a snadno ji přehlédneme, když jedeme vnitřními oblastmi průmyslu cukrové řepy v jižní Albertě.
Med Kanady je nejen nejvíce udržitelné sladidlo, ale je také nejvíce etické. Když si Kanaďani koupí stolní cukr nekupují jen exportovaný produkt, ale také sladidlo produkované dělníky pracujícími za nejhroznějších pracovních podmínek.

Polititické výsady a nespravedlnosti jsou způsob života v průmyslu třtinového cukru. Vykořisťování dělníků na třtinových plantážích je kruté nejvíce v rozvojových zemích, ale také u nucených imigrovaných dělníků na polích v USA. Podmínky jsou na pokraji otroctví mezi Haitskými uprchlíky pracujícími na polích cukrové třtiny v sousední Dominikánské republice. Zprávy OSN mluví o dětské práci rozsáhle používané při pěstování třtiny v Brazílii, Střední Americe, Africe a Filipínách. Pěstování třtiny v rozvojových zemích je převážně ruční práce, namáhavá a nebezpečná. Dělníci dřou na přímém slunci a používají mačety a jiné ostré nástroje ke sklizni, což způsobuje vysoké procento zranění rukou a nohou.

Kanaďané kupující domácí med tak na druhé straně podporují včelaře, který má vlastní provoz a který dodržuje mnoho zdravotních a bezpečnostních pravidel. Kanadští včelaři mají vysoký standard životní úrovně ve srovnání s dělníky v rozvojových zemích. Kromě toho nákup medu podporuje naše churavé venkovské obce.

Důvod pro nákup kanadského medu se jeví jako okázalé gesto. Kanadský med má méně dopadu na prostředí, řídí se mravnými pracovními praktikami a udržuje při žřinaše venkovské obce pulsující. Z tohoto důvodu se doslova rozčílím, když navštívím obchod se zdravými potravinami a na regálech vidím sušenky, čokoládu a minerálku slazenou třtinovým syrupem. Zákazníci kupující tyto výrobky pevně věří, že dělají mravnou a udržitelnou volbu, ale je jasné že to tak není. Dokonce konvenčně produkovaný místní med má menší dopad na životní prostředí než bio třtinový cukr. Co se to děje? Jednoduchá odpověď je, že zákaznící, kteří se starají o životní prostředí a sociální spravedlnost vědí jak je med dobrý. Tento nedostatek vědomostí spotřebitelů je potřeba napravit. Dobrý začátek by byl kdyby včelaři a baliči začali vyjadřovat naše důvody zákazníkům, ale musíme jít dále. Potřebujeme více faktů a proto musíme povzbuzovat vědce v oboru výzkumu životního prostředí a potravin, aby se podívali na udržitelnost kanadského medu.
Měli bychom otevřít našemu medu dveře k těmto vědcům a nechat je srovnávat náš med s ostatními sladidly, včetně importovaného medu. Tato analýza nejenom pomůže prodat více medu, ale ukáže oblasti, kde můžeme pokračovat ve snižování dopadu na životní prostředí spojených s přinášením medu na stůl. Takový druh výzkumu by nejen pomohl prodat med zákazníkům, ale nakonec by pomohl i včelařství v Kanadě.

Reference: Carlsson-Kanyama, A., M. P. Ekström and H. Shanahan. 2003. Food and life cycle energy inputs: consequences of diet and ways to increase efficiency. Ecological Economics 44: 293-307
Poznámka autora překladu: Naproti tomu s biopalivy je to asi trochu jinak, než se nám snaží zelení vtloukat do hlavy. Ono se blbne na kvadrát už od dob totality. Tenkrát oblbovali přesvědčováním, že topení elektřinou je hrozně ekologické a najednou se ukázal pravý opak.
Volný trh nám v budoucnu ukáže, kde je pravda. Ale to by se zase musely zrušit veškeré dotace do zemědělství, kdo se v tom má vyznat.... To je už na mě vyšší politika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 G.Pazderka G.Pazderka | 10. října 2007 v 12:05 | Reagovat

Na 1 kg medu je potřeba v našich podmínkách také další 1 kg medu, který včely spotřebují pro jeho výrobu. Takže autor je velký optimista, ale vůbec ne realista.

2 Eman Eman | Web | 10. října 2007 v 14:19 | Reagovat

Jenže to "další kg medu" je na jejich účet a nijak nezatěžují energetickou bilanci lidstva. Jde právě o to, že energetické náklady na získání sladidla se počítají jen ty lidské. Přírodní náklady jsou samy sebou. To bys pak musel počítat i náklady záření slunce, foukání větru atd.

3 Karel Karel | 10. října 2007 v 21:15 | Reagovat

Asi jak které včely. Moje jsou na tom asi ještě hůř.:-) Spotřeba včelstva se uvádí od 50 do 100 kg za rok.   A to se přiznám, takový dlouholetý průměr nemám. Takže moje ohřívají planetu naprosto zbytečně, navíc křídly víří prach a pyl. Alergici, bacha na ně.

Jinak to je velmi zajímavý pohled a docela slušný argument pro prodej.

4 G.Pazderka G.Pazderka | 10. října 2007 v 22:43 | Reagovat

No dobrá, tak jinak. Nechci sem do diskuze tahat ani vydanou energii na zabalení a samotný obal takového kila medu nebo samotnou lidskou práci,atd., která se snad už započítává, ale jaká je hodnota jen v MJ u cukru? (obrázek výše) Vycházím z hodnot a poměr ku vyprodukovanému medu/cukr u včelaře.

Vyprodukuje u nás standartně běžný včelař cca 7,5 kg medu na 1 kg vloženého cukru? To by musel samotný včelař u nás změnit od základu velmi mnoho energeticky nákladných návyků při ošetřování včelstev.

5 G.Pazderka G.Pazderka | 10. října 2007 v 23:19 | Reagovat

... Řekl bych, že při 1,3 MJ/kg by musel jen dojít ke spadlé brti, vybrat či vyřezat strdí, přecedit ho přes prsty a slít ho do něčeho spleteného. Tak by tu hodnotu nepřekročil. A musely by se ty včely mít k světu a nevkládat donich už žádný další zájem. Vlastně jen řezat a vybírat z dutin. (i ta musí být připravena před usazením roje při brtnických úkonech)

6 eman eman | Web | 11. října 2007 v 8:33 | Reagovat

Gustovo rytí je velmi zdravé pro přemýšlení nad věcí. Myslím, že se problém musí brát vcelku. Med, který vznikne, někomu například osladí čaj, který by byl jinak oslazen cukrem. Cukr se ušetří. Nebo med nahradí cukr v nějakých cukrovinkách. Do včel nasypu každý rok 15 kg cukru a vyteče z nich 40 kg medu. To je jasný nepoměr a zisková transformace cukru. Je jasné, že rozšiřování medu do oběhu vytlačuje cukr a tím se šetří neobnovitelné zdroje na výrobu a distribuci cukru (uhlí, naftu, traktory, atd.). Nehledě na zdravotní dopady, které šetří léky. Nepamatuji si už, kdy jsem koupil řepný cukr pro potřebu domácnosti. Prostě ho doma nepotřebuju.

7 Leoš Dvorský Leoš Dvorský | E-mail | 13. října 2007 v 8:27 | Reagovat

Tak bezva, jsem  brtník. Tak za to bych se rozhodně nestydím. ALe mezi další velké náklady patří např. náklady na ošetření proti V.d. Stejně tak jako u cukru, jsou často  přehnané. Mě se ten článek líbí. Kdybychom jen nevyráběli pro výrobu a tudíž šetřili zdroje, energii, již dávno bychom létali na vzádlenější planety a třeba je i využívali (nebo jen více poznalï tu naší planetku nebo sami sebe). Takto se jen utopíme v hromadách smetí a odpadků.

8 Karel Karel | 13. října 2007 v 19:05 | Reagovat

Asi by to byl zajímavý výpočet. A velmi zajímavé kritérium. Když nepočítám včely doma, ale stanoviště po 25 včelstvech cca 10 km od sebe a 14 návštěvách ( z toho 4 zimní související s léčením) tak ten první můj současný energ. vstup - nafta - který mám na mysli nevychází nejhůř. 6km autem na včelstvo. cca 0,4litru. V článku uváděných 47MJ na kg PHM a 1.3 MJ/kg medu  vede k 1.3 děleno 47 je 0,028 kg PHM na kilo medu. Tedy v našem případě 14kg medu ze včelstva padne na naftu. Co zbyde by bylo na cukr. A potřebuji 7 kilo medu na jeden kg cukru.

Myslím, že uvedená spotřeba je pro včelařský provoz bez cukru, nebo bez dojíždění.

9 Eman Eman | Web | 14. října 2007 v 8:23 | Reagovat

Snažil jsem se získat onu originální švédskou studii. Tam asi bude postup jak ty energetické náklady počítali. Ale narazil jsem na nutnost za studii zaplatit a to se mi nechtělo.

Nedokážu odhadnout energetické náklady na výrobu cukru, ale výdaje energie na získání medu jsou u mě malé. Autem nic nevozím, kromě cukru z obchodu a to v budoucnu asi taky odbourám, budu zimovat na medu, abych nemusel snižovat počty včelstev.

10 Leoš Dvorský Leoš Dvorský | 15. října 2007 v 8:54 | Reagovat

Jestli chcete mít méněm medu, existuje na to jen jedna spolehlivá metoda. Nevytláčet. Při zimování na medu si asi moc "nepomůžete", to ale poznáte sám. Navíc na lkg získného medu budete mít výrazně nižší náklady. Já mám 5 stanovišť a tak je to znát. S Honzou Jindrou si vždy libujeme, že ten med máme vlastně skoro zadarmo a můžeme si klidně dovolit prodat med  obchodníkům. Když dá 35,-- za kg, je to to samé jako 45,--. Já jdu ale cetou EKO, tak obchodník dostane až co zbude. Je samozřejmě pohodlné, když vás někdo zbaví toho

"příjemného odpadu" a ještě za to zaplatí.

11 Eman Eman | Web | 6. listopadu 2007 v 9:52 | Reagovat

Tak to je ta správná cesta k maximální radosti ze včelaření. Být nad věcí.

Bohužel ten, kdo je na chovu včel existenčně závislý, ztrácí mnohdy humor při cenách výkupu a tržní konkurenci dovezených "sraček" z Číny.

Vypadá to, že včelami se velkovčelaři uživí produkcí pylu (ale musí na něj být odbyt jako na Slovensku), nebo převážením kamionů se včelami jako v USA.

Jak to změnit, to nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama